Opravdu jsme vlastníky svých telefonů?

Představte si, že jste si koupili auto a najednou po pár letech k němu jeho výrobce přestal dodávat náhradní díly. Vzali jste ho na běžnou údržbu, ale oficiální motorový olej už se nevyrábí. Nějaký další výrobce (třetí strana) vyrábí identický, vysoce kvalitní náhradu. Použijete ho. Nicméně v okamžiku, kdy přijedete k místu výběru dálničního mýta, automatizovaný skener vám odepře přístup, protože vámi používaný olej postrádá digitální podpis původního výrobce vozu.

Nikdo by takový stav nepřijal. Tak proč jsme s ním smíření v případě svých telefonů?

Když si kupujeme telefon, platíme za plné vlastnictví, ale je to spíše jako zápůjčka. Výrobce telefonu rozhoduje, kdy se z normálně fungujícího hardware stane odpad pouhým odmítnutím poskytování aktualizací softwaru.

Komunita už dokázala, že se jedná o uměle vytvářený problém. Existují nezávislé skupiny vývojářů (jako například LineageOS), kteří vytvářejí aktualizace softwaru pro starší telefony, čímž udržují zařízení jako třeba Samsung Galaxy S7 z roku 2016 funkční, zabezpečené a dodnes normálně provozovatelné.

Ale společnosti, produkující telefony a technologičtí giganti proti tomu bojují využitím třech hlavních triků:

• Uzamčené zavaděče operačního systému: Výrobci přidávají na základní systém telefonu digitální zámek. Takže i když jste si hardware zakoupili, odmítnou vám k němu dát klíč, potřebný k instalaci jiného, aktuálního systému, když už ten od výrobce přestane být udržován.

• Blokování aplikací: I když zvládnete nainstalovat zabezpečený, komunitně spravovaný systém a udržet svůj telefon funkční, vloží se do toho vrátní, jako třeba Google. Označí váš telefon jako „nedůvěryhodný“ a zablokují tím fungování nezbytných každodenních aplikací, jako například ty pro bankovnictví, lístky/jízdenky/letenky a digitální průkazy.

• Výmluva na „zabezpečení“: Firmy tvrdí, že alternativní software blokují pro vaši bezpečnost. Ale ve skutečnosti, komunitní systémy, zaměřené na ochranu soukromí, jsou často mnohem lépe zabezpečené, než zastaralý software, se kterým vás opustil výrobce. Tyto bloky neslouží k ochraně uživatelů – tyto bloky chrání kontrolu, kterou nad námi korporace mají.

Proč je třeba legislativního zásahu

„Právo na opravu“ nemůže skončit jen u fyzických šroubováků a nahrazování displejů. Je třeba, aby zahrnovalo i software. Opravené, aktualizované zařízení by nemělo být považováno za hrozbu nebo že má prolomené zabezpečení.

Pokud EU může nařídit uživatelsky vyměnitelné akumulátory, může také zaručit naše právo kontroly nad softwarem na zařízeních, která vlastníme. Potřebujeme zákony, které zaručují:

• Dejte nám klíče: Výrobci telefonů musí poskytovat jednoduchý, okamžitý způsob jakým si můžeme odemknout svá zařízení. Žádné čekací doby, žádné nucení k vytváření speciálních účtů. Pokud si hardware koupíme, dostaneme k němu i klíče – stejně jako v případě, že si koupíme fyzický bezpečnostní zámek.

• Přestat s trestáním bezpečných telefonů: Bezpečnostním čipům uvnitř našich telefonů musí být dovoleno uznávat jakékoli klíče, které chceme nainstalovat. Alternativní operační systém by neměl automaticky spouštět výstrahy telefonu.

• Ponechat nezbytné aplikace funkční: Pro kritické aplikace (jako bankovnictví, státní doklady, nebo veřejná doprava) by mělo být nelegální blokovat vás jen na základě toho, že jste zvolili nainstalovat jiný systém pro udržení vašeho telefonu funkčního.

Skutečné vlastnictví znamená svobodu udržovat, opravovat a uchovávat, co jste zakoupili. Je čas na evropský zákon, který udělá naše zařízení skutečně našimi.